OLDA NÝVLT
*23. 10. 1918,  †27. 12. 1997

         Narodil se v Jilemnici, kde také strávil většinu svého nadmíru plodného života. Vyučil se pekařem. Toto řemeslo provozoval více než 51 let. Vždy prohlašoval: „Já dělám jen jemné pečivo.“ V tuto chvíli si jistě pamětníci a dříve narození vzpomenou na jeho výtečné preclíky z klasické parní pekárny. Ale ani když i na Oldu přicházela léta a provoz pekárny předal svému synovi, nedokázal zůstat doma. V sousedství pekárny si otevřel dílnu na výrobu dveřních klíčů.

          Ale teď již k motorismu. Poprvé zacítil vůni benzínu v pěti letech, kdy jej jeho otec vozil po okrese na svém motocyklu značky DKW. Od roku 1927, kdy jeho otec začal provozovat autobusovou dopravu Jilemnice – Mísečky, ho to k motorům táhlo víc a víc. Za volant poprvé usedl v deseti letech.

          Před válkou vlastnil několik motocyklů značky JAWA, na kterých se zúčastnil několika jízd zručnosti a cílových. V roce 1949 přišel na řadu první kurs sportovního komisaře a v roce 1955 kurs časoměřiče. V těchto dvou profesích absolvoval, neboli jak sám říkával „odpískal“, více než 1.100 podniků. Z těch nejznámějších jmenujme např. Zlatou přilbu Pardubice, 300 zatáček Gustava Havla, velkou cenu Brna ještě na starém okruhu, motokros v Holicích… Až do roku 1992 absolvoval coby činovník všechny soutěže mistrovství Evropy enduro, které se konaly na území tehdejšího Československa. Pokud se jely soutěže ME v Jilemnici, byl vždy ředitelem. Na pořádání Mezinárodních šestidenních motocyklových soutěží se podílel celkem devětkrát. V roce 1972, kdy se soutěž konala ve Špindlerově Mlýně, byl vedoucím tratě. Mezi lety 1978 a 1992 byl mezinárodním časoměřičem.

         Mimo závodů a soutěží se Olda v letech 1945 a 1946 podílel na založení pobočky československého autoklubu v Jilemnici, kde na něho dodnes vzpomínáme. Vzpomínáme na něho jako na člověka, který autoklubu vtiskl charakteristickou tvář – motocyklové soutěže. Byl to „hecíř“, jak sám říkal, který musí ostatní strhnout k tomu, aby se pustili do organizování nějaké soutěže, závodu nebo třeba i mistrovství Evropy či šestidenní. Byl příkladem člověka, který každou práci odevzdal vždy perfektně vykonanou.

          Znala ho celá motoristická veřejnost. V bílé kombinéze, s kloboučkem na hlavě… Stal se legendou motoristického sportu nejen v Jilemnici, ale v celých Čechách  a na Moravě.

 (čerpáno z časopisu Veterán a ze Vzpomínek členů AK Krakonoš Jilemnice)