MEMORIÁL OLDY NÝVLTA

     V pořadí již čtvrtý ročník Memoriálu Oldy Nývlta se odehrál o víkendu 15. – 16. září. Centrem byla opět obec Mříčná, kde pořadatelský tým již od čtvrtka intenzivně pracoval. Samozřejmě že samotným přípravám tratě a zázemí předcházelo mnoho jednání s vlastníky pozemků a na odboru životního prostředí, aby vše bylo schváleno a posvěceno. To se vše podařilo a tak jsme mohli přistoupit k vlastnímu vytýčení trati a zařízení depa.

     V již zmíněný čtvrtek jsme začali „tahat“ trať. Protože jsme lehce modifikovali určité pasáže a páni zemědělci byli vůči nám vstřícní, přibylo nám několik zajímavějších úseků a spousta místa na sklizených polích. Za hlavní „výhru“ považuji to, že se podařilo téměř vymítit přejezdy po cestách. Kousek se po jedné jelo a dvakrát se přejížděla, ale jinak zůstaly cesty volné pro přesuny diváků. Na polích jsme se snažili vytvořit širokou a rychlou trať, což se dle reakcí zúčastněných povedlo. Tradiční sjezd zůstal zachován, i když každým rokem je rovnější, širší a sjízdnější, takže při příštím ročníku si jej dáme asi nahoru J. Dalším tradičním místem jsou sjezdy a výjezdy ve vichrem let minulých zdecimovaném lese. Právě odsud jeli jezdci jedním z nových úseků, takovým malým kaňonkem. Dalším novým úsekem byl odjezd ze startovního a cílového strniště krajem louky. Když se vše propojilo, vyšla nám délka cca. 8,5km a jezdci absolvovali kolo za cca. 15 minut.

     Nutno podotknout, že závodům přálo i počasí, alespoň co se tedy vláhy týče. V týdnu před závody sice docela dost napršelo, ale od čtvrtka vše pěkně vysychalo.  Nakonec v průběhu soboty několik dešťových kapek spadlo, ale nic, co by nějak zásadně ovlivnilo povrch trati. Ten byl naprosto ideální. Bláto nebylo a ani se neprášilo. To přispělo k dobré sjízdnosti trati, žádné úseky se nemusely pro nesjízdnost a zacpávání měnit ani vypouštět.

Pan David odpočítává poslední vteřiny do startu

     Ročník 2012 měl i další novinky. Jezdců se nejvíc týkala vložená soutěž s názvem Skok do Krakonošova. Naším cílem bylo vypuštění stále méně populárních klád a pneumatik a přesto vytvořit pro diváky nějakou atrakci. Volba padla na uměle vytvořený skok s hliněným povrchem. Protože se na start staví jezdci rozličné výkonnosti, zvolili jsme rozumný komromis, žádný „vejhazák“. A aby jezdci ukázali, jací jsou letci, musela jim být dopřána řádná motivace. A protože žízeň má každý a lahvinkou dobrého moku nikdo nepohrdne, dostal vítěz každé rozjížďky lahev Johnieho Wolkera, nejlepší za celý víkend potom šestilitrový demižon zelené „fefrmintsky“. Délka skoku se měřila až od třetího kola. Bylo to z důvodu bezpečnosti, aby bylo startovní pole již trochu roztrhané. V sobotu se prvním vítězem stal Radek Toman (člen českého trophy teamu na letošní šestidenní) výkonem 16,6m, ve druhém závodě doplachtil nejdál Honza Fedorko. V neděli se hned čtyři jezdci vešli do 10cm, takže se o ceny losovalo. Rozhodovalo se mezi Michalem Rudolfem, Mírou Škaloudem, Honzou Balašem a Davidem Mühlfaitem. Štastným výhercem se stal Michal Rudolf, který se o výhru podělil.

Skok do Kraknošova byl po oba dny lemován špalírem diváků

     Tu druhou novinku ocenily především děti. Byl jí totiž nafukovací skákací hrad, který byl po celý víkend doslova napěchovaný dětmi. Často se stalo, že rodiče zde „odložili“ své ratolesti a v poklidu se mohli věnovat sledování závodů a povzbuzování svých favoritů nebo přihlížení letům do dálky.

     Jak je tomu již v seriálu KTM ECC zvykem a nejinak tomu bylo i u nás v Jilemnici/Mříčné, o úvodní sportovní klání se starají děti. Již o půl deváté Tomáš Kubát na startovní rovince přivítal všechny malé závodníky a dali si dvě zaváděcí kolečka. Jak sám Tomáš přiznal, chvílemi se i zapotil, aby uhájil své místo v čele smečky J. Krátce před devátou se již postavili na start závodníci slabší kubatury do 50ccm. Poté následovala kubatura do 65ccm a ještě jednou dokola. AK Krakonoš Jilemnice měl zástupce pouze mezi pětašedesátkami a byl jím Kája Šrytr. V součtu obou rozjížděk obsadil třetí příčku, čímž si upevnil vedoucí pozici v průběžném hodnocení.

     Okolo půl jedenácté se již na startu začali řadit jezdci úvodního závodu. Konkrétně to byli zástupce obou licenčních kategorií spolu s veterány a pětaosmdesátkami. V jedenáct mávl pan David svým bílým praporem a po vlnách jezdci vyráželi vstříc dvouhodinovému dobrodružství. Hned tento první závod byl ale bohužel poznamenán zraněním. Náš Lukáš Kučera asi móóóc chtěl Johnieho (nebo spíš zelenou?) a přehnal skok. Přistál na přední kolo a výsledkem je zlomená klíční kost. Protože se jednalo o tříštivou zlomeninu, musel se Lukáš podrobit operaci, při níž mu lékaři kost sešroubovali. Podle posledních zpráv se vše hojí podle plánu. Věříme, že zranění Lukáše moc nepřibrzdí a co nejdříve se opět vrátí za řidítka. Zpět ale k závodům, nebo spíš k výsledkům. Nás samozřejmě nejvíce zajímají jezdci AK Krakonoš Jilemnice. V licencích A startoval pouze již zmíněný Lukáš Kučera, který bohužel cíl nespatřil. Zato licence B jsou letos naší nejvíce obsazenou třídou. A rovněž zde dosahují naši jezdci nejlepších výsledků. Vyhrál opět výborně jezdící Honza Balaš a druhé místo na stupních obsadil Matěj Hanuš. Na devátém místě dokončil Vašek Bína, který si bolestivě zhmoždil prst, a desátý byl Milan Macháček, který si pro změnu vyhodil rameno. Mezi veterány dlouho udivoval náš Jirka Salač, který dlouho hájil na domácí trati druhé místo a jednu chvíli dokonce zle dotíral na vedoucího Aleše Vondráka. Pak se ale zdržel v depu a v konečném účtování z toho byla šestá příčka. Mezi malorážkami do 85ccm si skvěle vedl Roman Vydra. Vybojoval pódiové umístění, když si došel pro pohár za třetí místo. Dalším zástupcem byl Venda Šabata. I ten byl vidět při vyhlašování výsledků, šel si pro pohárek za páté místo.

Honza Balaš

     Odpolední závod patřil hobby kategoriím E1, E2 a E3. Nejslabší kubaturu E1 naši jezdci letos neobsazují. Zato v E2 bojuje o celkové prvenství Adam Erlebach, který dojel na čtvrtém místě. Na 15. pozici byl klasifikován Michal Hanuš. A právě mezi ním a Radimem Kavou se od počátku rozhořel doslova bratrovražedný boj. Ten vyvrcholil vzájemnou kolizí, na kterou Radim doplatil ulomenou řadící páčkou. Tím pro něho sobotní závod skončil. V nejsilnějších E3 se z našich nejlépe umístil Michal Kava, který dojel na 15. příčce. O jedno místo za ním, tedy šestnáctý, dojel Tomáš Macháček, Olda Novotný dokončil na 26. místě. Celkem se ve všech závodech postavilo na start 179 jezdců.

     V neděli se již tolik odvážných postavit se na start nenašlo, celkem jsme napočítali 102 startující, takže byla všechna klání sloučena do jednoho závodu. V licencích A jsme po sobotním zranění nikoho neměli. Licence B opět ovládl Honza Balaš. Velký souboj o třetí místo předvedli naši Matěj Hanuš a Míra Škaloud (v sobotu Míra startoval na motokrosu jinde). A byl to právě Míra, kdo v posledním kole tahal za kratší konec provazu. Nakonec ale ukázal, jak se bojuje až do posledního centimetru a na kládách bezprostředně před časomírou se před Matěje dostal. Tím dostal náboj poslední závod, protože oba borce dělí v průběžném pořadí pouze jeden jediný bodík ve prospěch Matěje! Nutno připomenout, že Matěj je zatím druhý a Míra třetí. Jasně vedoucí a již jistý vítěz je Honza Balaš, který za celou sezonu ztratil zatím pouhé tři body (v Košťálově prorazil pneumatiku). Poslední náš zástupce v licencích B byl Venca Bína. Ten zaťal zuby, napuchlou ruku nacpal do rukavice a vybojoval sedmé místo. Ve veteránech si Jirka Salač o jedno místo polepšil proti sobotě a dojel tak pátý. V malorážkách do 85ccm Roman Vydra zopakoval bronz. V E2 měl velikou smůlu Adam Erlebach. V posledním kole mu prasklo plynové lanko. Adam ale potřebuje každý bod, tak nelenil a motorku do cíle prostě dotlačil. Sice se z něho řinuly proudy potu, ale Adam byl klasifikovaný jako osmý. To ho udrželo ve hře o celkové vítězství, protože před posledním závodem je druhý se ztrátou šesti bodů na vedení. Z dalších našich zástupců v E2 nikdo cíl neviděl, jak Michal Hanuš, tak Radim Kava byli nuceni odstoupit. V E3 si vedl nejlépe Michal Kava, který dokončil na osmém místě. Hned za ním pak dojel Olda Novotný. Tomáš Macháček dokroužil jako třináctý.

Matěj Hanuš

     V neděli bezprostředně po skončení závodu již traťáci začali smotávat značení trati. Po vyhlášení výsledků začali závodiště houfně opouštět diváci i závodníci samotní a tak se náš pořadatelský tým dal naplno do práce. Složit stánky, stan, skákací hrad, odvozit veškeré vybavení, značení trati, odpadky atd. Vše šlo jak na drátkách a tak ještě ani zdaleka nebyla tma a my už měli vše sbalené. Bohužel ještě jsme ani neopustili místo konání a už se na v tu chvíli již bývalé trati objevili černí jezdci. Upřímně to moc nechápu. Člověk si dá práci, vytvoří závody doslova pro všechny a přesto se najdou tací, kteří si raději počkají až vše skončí a pak jen ztěžují svým jednáním práci pořadatelům…

     Jako pořadatele nás nesmírně těší ohlasy. Drtivá většina byla spokojená a našli se tací, kteří hodnotili jilemnické závody jako prozatím nejlepší závody sezony. To je ten impuls pro nás, to je přesně ten pocit, pro který to děláme. A rádi bychom pokračovali i příští rok. Tak nám to nekažte, pojezděte někde jinde a nechte lokalitu okolo Mříčné odpočinout.

     Samozřejmě musím poděkovat všem pořadatelům, kteří odvedli opravdu skvělou práci. Díky patří i všem našim sponzorům, bez kterých to prostě v dnešní době nejde. Nelze opomenout ani diváky, kterých se letos sešlo opravdu hodně a vytvořili okolo trati skvělou kulisu. Takže ještě jednou díky a snad příští rok opět nashledanou.

-tm-